Co tu sakra dělám?

První týden na vysoké škole je všeobecně docela šok. Od 7 let jsme zvyklí vstávat na 8 hodinu ranní a zhruba ve 3 odpoledne mít volno. S vysokou školou tohle padá. Co bych ale viděla jako největší rozdíl mezi "highschool" a "university" je fakt, že na gymplu se můžeme na látku, co vás nebaví, štve a nezajímá prostě a jednoduše vykašlat s tím, že si to pak opravíte něčím jiným. Na vysoké škole tohle nejde. Zde musíte dávat všechno. Je jedno na co (pokud jako mega šprt nejedete na prospěchové stipendium, což je v případě medicíny sebevražda vašeho soukromého života), ale musíte to dát.
Největším šokem a uvědoměním si mé situace bylo praktikum z anatomie. Ačkoli náš asistent je vskutku férový a dobrý člověk. Tu první hodinu jsme jen koukala kolik se toho budu muset naučit.... Hory latinských pojmů... Vůbec jsem nechápala... Upřímně jsem si myslela, že mi "anča" bude hrozně štvát... To se ale ukázalo jako omyl. I když to zní strašně, anatomie má jakousi lingvistickou logiku. Pokud Vám jdou alespoň trochu jazyky (jakože mně alespoň trochu jdou), pak se nemáte čeho obávat. Je to prostě jen popis lidského těla v latině. Kdo viděl Básníky a Štěpánovu první přednášku z medicíny??? Tak o tom to přesně je! (btw. nejlíp se z toho učí ty směry, roviny atd.)
Další předměty mě nijak extra nevzali. Jazyky mi přijdou užitečné, ale zbytečné, protože čteme jen z učebnice. Na biologii jsem nikdy extra nebyla (neboť jsem spíš technický typ.. takže fyzika a chemie pro mě byli vždy větší kamarádi) a jinak jsme vlastně nic dalšího v zimním semestru prvního ročníku neměli....
Na medicíně máme rozvrh každý den, člověk si nemůže jako na ostatních školách (viz. práva nebo technika) vybírat kdy bude co mít a taky jaké učitele na to bude mít. Což mě docela štvalo, ale člověk si zvykne na všechno :D. Další perlou jsou pak přednášky z anatomie, které začínají v 7:30 dvakrát v týdnu. Nebudu lhát... po 2 týdnech jsem to vzdala, protože na půl osmou se do školy prostě nedokopu a když už se dokopu, tak stejně nevnímám nebo spím.
Co se týče našeho kruhu, tak jsem spokojená. Je nás tam 20 mediků a nemáme tam žádný babinec. Je to tak půl na půl, což mi vyhovuje, protože jsem ve smíšeném kolektivu vyrůstala již od mala. Můžu říct, že jsem si za těch pár měsíců strávených na medicíně v kruhu už udělala dost dobré kamarády. Co Vám budu povídat... šprti jsme všichni, ale my jsme "hustí" šprti :D.
Toť zatím vše k prvnímu týdnu a rozvrhu v zimním semestru.

Zde pro ilustraci malé videjko... ano.. první přednáška opravdu vypadá takto :D ne... nechápala jsem stejně jako Šafránek!

Příjímačky aneb jak to všechno začalo

Píše se 18. květen 2016 a moje maličkost právě odmaturovala... Jako většina lidí kolem mě jsem se druhého dne probudila s pocitem, že něco skončilo a něco velkého jiného začíná... Na našem gymnáziu jsem patřila k lepšímu průměru. Nikdy jsem nevynikala v ničem, ale když jsem se na to zaměřila, šlo mi to. Už od druhého ročníku jsem přemýšlela, co budu ve svém životě dělat. Vůbec jsem netušila. Jsem ten typ člověka, kterého zajímá snad všechno, od genetiku a jadernou fúzi po gendrové problémy a situaci v KLDR. Den po maturitě jsem si řekla, že na všechno "peču" a budu dělat rok letušku... Vyhledávala jsem si všechny aerolinky a požadavky na tuto práci. Po dvou dnech nadšeného hledání jsem tento nápad zamítla, neboť u aerolinek se musíte hlásit v lednu.. A byl květen. Přemýšlela jsem a zvažovala možnosti. Měla jsem přihlášky na několik vysokých škol a jednou z nich byla i lékařská fakulta. Nakonec jsem se rozhodla, že takovou šanci jako teď, když mám stále ještě v hlavě gympláckou chemii, fyziku a biologii už mít nebudu a už se nebudu muset na medicínu nikdy dostat.

Hecla jsem se! Prostě jsem se hecla a 14 dní se šrotila od rána do večera. Říkala jsem si, že teď nebo nikdy a nějak to dopadne. Taky dopadlo! Vzali mě... Opravdu mě to překvapilo, neboť jsem se nikdy neměla za "elitu", co by měla na medicínu. Myslela jsem si, že nejspíš nejsem úplně "blbá", ale o medicíně jsem nikdy racionálně neuvažovala.... Nebo jsem nedoufala, že bych se mohla dostat.
Tímto bych chtěla začít svůj blog o této škole a o vtipných situacích na ní! Doufám, že by Vás mohl bavit tak, jako mě.

PS: Tohle je vzkaz pro všechny, kdo o sobě pochybují... Když nemůžeš, zatni zuby a makej! (zní to jako klišé, ale opravdu to funguje) #peaceout